Informujeme

Ochrana oznamovatelů

Více než ročního zpoždění dosáhl návrh právní úpravy, jejímž předmětem je ochrana oznamovatelů; předmětný návrh se však nyní dostal dále do legislativního procesu. Česká republika tak konečně učinila krok na cestě k naplnění svých závazků vyplývajících mimo jiné z Trestněprávní úmluvy o korupci, Úmluvy OSN proti korupci a dalších aktivit Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a Rady Evropy, jakož i ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Bude-li legislativní proces řádně ukončen, ochrana oznamovatelů nabude na významu.

V současné době se postupy k ochraně oznamovatelů uplatní na úzký okruh osob, a to na státní zaměstnance podle nařízení vlády č. 145/2015 Sb. nebo pro svědky v rámci probíhajícího trestního řízení. Třebaže v současné době právní řád neumožňuje svévolným způsobem vystavit oznamovatele nějakému odvetnému opatření např. ze strany zaměstnavatele, není dosud k dispozici vhodný a důvěrný postup, jak oznámení učinit. Cílem chystané úpravy je tedy umožnit zaměstnanci resp. pracovníkovi soukromého nebo veřejného sektoru podat oznámení prostřednictvím povinně zřízeného bezpečného a důvěrného systému a zajistit jim následnou ochranu. Podmínkou je, že oznamovatel dané skutečnosti o protiprávním jednání oznamuje na základě alespoň subjektivně pravdivých informací.

Další podmínkou je, že oznamovatel u dotčeného subjektu vykonával nebo vykonává práci byť zprostředkovaně anebo se uchází či ucházel o práci nebo obdobnou činnost. Protiprávní jednání nemusí mít nutně znaky trestného činu, avšak potom musí porušovat určité právní předpisy spadající do oblastí vymezených unijními předpisy. Tyto předpisy odkazují na oblasti finančních služeb, finančních produktů a finančních trhů, finančních zájmů Evropské unie a fungování vnitřního trhu, daní, ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí, hospodářské soutěže apod.

Oznamovatel je podle návrhu právní úpravy chráněný před odvetným opatřením nejen ze strany zaměstnavatele, ale i dalších osob, které mají z nějakého důvodu na oznamovatele dosah. Jedná se třeba o spolupracovníky nebo obchodní partnery.

Odvetným opatřením se však rozumí pouze takové, které není založeno na legitimním důvodu dostatečně přiměřeně. Může se totiž stát, že opatření bude mít oprávněný důvod, avšak současně bude působit odvetně. V návrhu zákona je uvedený pouze demonstrativní výčet jejich forem. Nadto zde spadají i různé formy diskriminace, obtěžování a ostrakizace. Jako náhrada oznamovateli za újmu jeho osobě jsou v návrhu zákona uvedené požadavky na zadostiučinění nebo náhradu nemajetkové újmy v penězích. Ochrany se oznamovatel nemůže platně vzdát. Ochrana oznamovatele nesmí být ani nijak obcházena, ať už politickou formou nebo vytvořením negujících podmínek.

Pro účely oznámení bude tedy možné využít jednak vnitřní systém subjektu anebo učinit oznámení přímo na Ministerstvo spravedlnosti nebo za stanovených podmínek prostřednictvím veřejných informačních kanálů. Ochrana oznamovatelů samozřejmě není pro osoby, které učiní vědomě nepravdivé nebo šikanozní oznámení. Toto je pojistkou z hlediska zejména občanskoprávních zásad, kdy nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

V rovině veřejného práva se pak může oznamovatel vystavit riziku postihu za spáchání přestupku nebo trestného činu pomluvy či křivého obvinění. Zůstává však otázkou, jak se bude dále nakládat s oznámením, když by jej příslušný úředník vyhodnotil jako zneužívající nebo jak by se zjišťovala ona vědomá nepravdivost.

Z návrhu zákona vyplývá cela řada subjektů, které musí vnitřní oznamovací systém zřídit povinně a také související výjimky nebo povinnosti osob, které přijímají oznamované informace, stejně tak podmínky pro výkon jejich funkce. Do jaké míry se projeví očekávané změny v potírání závadného jednání a zda se budou příslušné osoby provádějící celý systém chovat nestranně a profesionálně, ukáže až čas.