Informujeme

Odpovědnost za jednání pomocníka a excesy

V dnešním světě, kde je spolupráce mezi lidmi a organizacemi klíčem k efektivnímu fungování společnosti, má odpovědnost za jednání druhých mimořádný význam. Jakákoli činnost, kterou provádí zaměstnanci, smluvní partneři nebo jiní pomocníci, může mít dopady nejen na jejich přímé okolí, ale také na třetí osoby. A právě zde se otevírá otázka, kdo za tato jednání má nést odpovědnost – zaměstnavatel nebo zaměstnanec? Takzvaný principál, nebo jeho pomocník?

Téma odpovědnosti za pomocníka se týká mnoha oblastí života, od každodenních pracovních vztahů až po složitější obchodní či právní spory. Na jedné straně stojí ochrana třetích osob, které mohou být poškozeny chováním pomocníka. Na druhé straně je třeba zajistit, aby principál nebyl bezdůvodně znevýhodněn tam, kde nemohl chování svého pomocníka ovlivnit – například za situace, kdy pomocník jednal mimo rámec svého pověření nebo instrukcí. S aktuálně převládajícími názorovými proudy je ale častokrát zejména pro zaměstnavatele velice náročné vyvinit se ze škodního jednání svých podřízených, a to i za situace, kdy objektivně zaměstnavatel nijak nepochybil.

Proč je toto téma důležité? Vzniknuvší odpovědnost za jednání druhého může mít zásadní finanční, morální i právní důsledky. Správné pochopení těchto konceptů je klíčem k zajištění rovnováhy mezi ochranou poškozených a zajištěním právní předvídatelnosti pro ty, kdo využívají pomocníky při své činnosti. Exces pomocníka je situace, kdy pomocník překročí rámec pověření principálem a svým jednáním způsobí škodu. Zároveň je to prostředek, kterým se principál může vyvinit ze své odpovědnosti. Pro správné pochopení celé problematiky je ale nezbytné ujasnit si význam několika základních pojmů.

Exces označuje situaci, kdy někdo překročí rámec svého oprávnění nebo povinností. V právu jde o jednání, které je mimo meze přidělené role nebo svěřeného úkolu. Představte si například zaměstnance, který při výkonu své práce způsobí škodu jednáním, které mu nadřízený výslovně zakázal nebo které vůbec neodpovídá charakteru práce, např. situace, kdy zaměstnanec v pracovní době okrade kolemjdoucího. Takové chování je označováno jako exces.

Pomocník je osoba, která na základě pokynů jiné osoby (například zaměstnavatele nebo objednatele) provádí určitou činnost. Pomocníkem tedy nemusí být nutně jen zaměstnanec, ale třeba i subdodavatel nebo jiný zmocněnec. Pokud pomocník při své činnosti způsobí škodu třetí straně, odpovědnost za tuto škodu nese obvykle osoba, která jeho služby využila, tedy principál. Klíčové přitom je, zda pomocník jednal v souladu s pokyny principála nebo v rámci běžného plnění úkolů, či zda jednal na vlastní pěst (tedy excesivně). Tradičně rozlišujeme pomocníky obligační (§ 1935 OZ) a pomocníky deliktní (§ 2914 OZ), u kterých je zapotřebí konkrétní faktory hodnotit mírně odlišně.

Principál je osoba nebo subjekt, který na provedení určité činnosti využívá služeb pomocníka a v rámci zákona nese za jeho jednání odpovědnost. Tato odpovědnost se týká jak samotné činnosti, tak případných škod, které pomocník způsobí. Jde o princip, který zajišťuje ochranu třetích stran, protože principál je obvykle tím, kdo má z činnosti pomocníka prospěch, a zároveň má zpravidla více prostředků na případnou náhradu škody. Odpovědnost principála se však omezuje v případech, kdy pomocník jednal mimo své povinnosti nebo nepředvídatelně.

Excesy pomocníka v právní teorii představují jednání, které se svou povahou odchyluje od pokynů nebo pověření principálem. Tyto excesy lze hodnotit podle několika kritérií, například míry zavinění, povahy přestupku a způsobené škody. Soudní praxe se zaměřuje primárně na porovnávání místní, časové a věcné souvislosti mezi jednáním pomocníka a principálovou činností jako takovou. Svou roli ovšem hraje i posouzení tzv. kritéria zájmu, tedy čí zájem jednání sledovalo, a kritéria rizika, tedy kvůli komu vůbec riziková situace nastala.

Soudní praxe dále ukazuje, že při excesu dochází k problematice přičitatelnosti, tj. zda za exces nese odpovědnost pouze pomocník, nebo i jeho principál. Například v rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 1698/2022 bylo konstatováno, že odpovědnost principála může být omezena, pokud prokáže, že exces byl zcela mimo jeho očekávání a nebylo možné mu předejít ani při vynaložení maximální péče. Dále se při pročítání soudních rozhodnutí setkáme s problematikou výkladu hranice mezi excesem a běžným zanedbáním povinností. Klíčovým aspektem z praktického hlediska častokrát bývá prokázání úmyslu pomocníka při způsobení škody. Pokud jde o škody způsobené neúmyslně, odpovědnost je zpravidla sdílena. To ovšem neplatí univerzálně, ale lze uvést i příklady, kde úmyslné jednání pomocníka k vyloučení principálovy odpovědnosti nepostačilo.

Pro správné nastavení pracovních a obchodních vztahů, které pro principály minimalizují rizika spojená s odpovědností za jednání pomocníků, je klíčová nejen důkladná znalost zákonných ustanovení, ale také jejich správná aplikace v praxi. Pokud se potýkáte s konkrétním problémem nebo chcete předejít budoucím komplikacím, rádi vám pomůžeme nastavit právní rámec tak, aby se vás odpovědnost za jednání druhých týkala pouze v nejnutnějším rozsahu. To stejné platí pro pomocníky, kteří cítí újmu v tom, že jejich principál za škodu neodpovídá i když odpovídat má. Neváhejte nás kontaktovat.